Na Vysočině u obce Sázava otevřena rozhledna

SÁZAVA (okres Žďár nad Sázavou) 12. srpna 2001 - Slavnostního otevření se po kolaudaci dočkala nová vyhlídková věž na vrchu Rosička u obce Sázava na Žďársku. Dvaačtyřicet metrů vysokou věž s vyhlídkovým ochozem ve výšce 24 metrů zde nechal postavit jeden z mobilních operátorů. Sázavská radnice se s jejím provozovatelem dohodla na zpřístupnění věže pro turisty. Uvedl to starosta obce Sázava František Ledvinka. Nová rozhledna na vrcholu Rosičky, jenž dosahuje výšky 645 metrů nad mořem, není v jeho historii první vyhlídkovou věží. Kdysi zde stával maják, který byl kvůli silné korozi za války zlikvidován. Dočasně zde turistům sloužila i dřevěná rozhledna. Vrchol však podle starosty vždy zůstal tradičním místem srazů. Obec Sázava spolu s okolními obcemi zde chtěly od začátku 90. let rozhlednu obnovit, ale scházely jim peníze. "Proto jsme nabídli obecní pozemek mobilním operátorům s podmínkou zpřístupnění části věže i pro širokou veřejnost," dodal starosta.
Stavbu věže včetně vybudování příjezdové komunikace hradila společnost Český mobil, provozovatelem turistické vyhlídky je obec Sázava. Přístup na vyhlídkový ochoz bude podle rozhodnutí obecního zastupitelstva minimálně do konce roku 2001 zdarma. Turisté mohli neoficiálně z rozhledny obdivovat hraniční území Žďárska a Havlíčkobrodska už na konci června, kdy byla stavba dokončena. V kraji Vysočina nyní turistům slouží ještě další tři rozhledny; na vrcholu Křemešník na Pelhřimovsku, na Zeleném kopci na Náměšťsku a rozhledna Oslednice na Telčsku. Na Rosičském kopci se ještě za starých časů dřevěné rozhledny pořádaly výlety (taneční zábavy) do konce tam vznikla i jedna lidová písnička ... "Na Rosičském kopci chcípla kobyla, Nížkováci pojďte bude hostina.

A Nížkováci přišli a kobylu snědli i s kostma."  ... alespoň tak to řekl Nížkovský Starosta pan Mokrý. 


Stavební povolení
STAVBA POVOLENA

STAVBA: ZÁKLADNOVÁ STANICE GSM
JSAZAGB SÁZAVA, ROSIČKA
INVESTORr: ERRICSON spol. s r. o., NÁM. HRDINŮ 3, PRAHA 4
PROJEKTANT: GILTEK CZECH spol. s r. o., NOVODVORSKÁ 994, PRAHA 4
ZADAVATEL STAVBY: GILTEK CZECH spol. s r. o., NOVODVORSKÁ 994, PRAHA 4
ODPOV. OSOBA: JOSEF ĎURIŠ
DATUM ZAHÁJENÍ: 1. 5. 2001
DATUM DOKONČENÍ: 31. 7. 2001

Povídání o hradu
Ronov - hrad August Sedláček

Nad Přibyslaví blíže řeky Sázavy spatřují se zříceniny hradu Ronova, jehož držitelé v okolí daleko široko poroučeli, ale rod jich vyhasl před kolikerým stoletím a sídlo jejich nikdo již nemiloval, tak že odedávna spoustě zůstaveno byvši po nějakém čase s povrchu zemského zmizí jako všecko, co se rodí a robí. Od Přibyslavě nahoru proti Sázavě jdouce přijdeme k vesničce Ronovu, kdež se spojuje se Sázavou potok Losenický nebo Pořežínský, nízkým údolím protékající. Jakož všichni zakladatelé osad proti řekám pokračovali, tak to činili i zakladatelé Ronova. V té době, kdež každý sám o bezpečnost hrdla a jmění svého pečovati a vtip lidský na lepší a lepší ohrady a záštity pomýšleti musel, nemohla zakladatelům výhodná poloha Ronovského hradiště ujíti. Viděli tu ostrožnu skalnatou, skorém 115 metrů dlouhou, jež od východní stráně vycházejíc do údolí vyniká a snadno na všech stranách podháněti se mohla, neboť potok ostrožnu na třech stranách obchází. Potřeba tu bylo sem tam něco překopati, jinde země nasypati a konečně tvrdé zdi a hradby vyzdvihnouti. Zakladatelé tudíž na severní straně ostrožny skálu prolomili a příkop 23 metrů hluboký a 38 metrů široký zdělali; podobný příkop učiněn na jižní straně tím, že překopali ostrožnu a její nejdelší část odloučili. Od tohoto kousku odděleného veden násep na stranu západní k vedlejším stráním tak blízko, co by voda potoka pohodlně protékati mohla, jestliže se tu však zavřelo, zaplavena jest západní strana hradiště, voda se rozlila po příkopech a spojila se s východním rybníkem, tak že stál celý hrad pod vodou.

Po dotčené hrázi rybničné jezdilo se někdy až k příkopu, přes nějž vedl most zdvihnutý, k ochraně jeho byl bezpochyby srub dřevěný na jedné (na hrázi) a brána řádná na druhé straně (u hradu). Most i s mostnicí již dávno shnily, rybníky se vysušily a v tučné louky proměnily, hráz jest překopána, a tak si poutník na ten čas nové cesty, kudy se mu nejlépe chodí, vyhledati musí. K bývalé bráně, již dávno zbořené, pracné vyleze a neuvidí tu nic jiného, než zdi vysoké a nevysoké beze všeho pořádku. Za branou viděti jest zbytky čtverhranatého dlouhého stavení; jest to bývalá holomčí světnice, umístěná hned vedle brány; neboť bylo-li nebezpečenství, musela býti perná chasa hned po ruce. Tu stojíce nacházíme se na bývalé dolní ohradě, která byla úzká sice, ale asi 47 metrů zdélí.

Vlastní hrad byl větší a širší a vypínal se na strmém pahrbku přímo nad dolní ohradou, od níž nebýval oddělen příkopem, poněvadž bránila dosti výška hory a pevná stavení, na jeho kraji stojící. Když se přišlo nahoru, šlo se přihrádkem či soutkou mezi dvojí hradbou asi tak dlouho, jako se šlo na předhradí. Asi 43 metrů za počátkem horního hradu přibližovaly se hradby k sobě, tvoříce tu branku, skrze niž se vcházelo na dvůr hradský, nejvíce prostornou část celého hradu. Při něm stál palác, dlouhé čtverhranaté stavení, které šlo rovnoběžné s dotčenou soutkou, tak že horní jeho ponebí nad ní panovala; odtud se mohly na nepřítele klády a kamení metati a žhavé věci shazovati. Nejlepší však záštitou hradu byla čtverhranatá věž, jež se u paláce nacházela, buď stála přímo při zdi, která soutku na západě zavírala, nebo na rohu paláce, kde se posud nejvyšší zříceniny nacházejí. Z celého paláce zbylo jen málo sutin, a kdyby nebylo možno z rozličných jam a prohloubenin o dřevním stavu souditi, nevěděli bychom ani, kde palác stál.

Pod palácem bývaly hluboké a pevné sklepy, v nichž páni dobré víno schovávali; v stavení byly sklípky či malé klenuté místnosti, v nichž mívali uloženo, co největší cenu mělo, jako majestáty královské, smlouvy rodinné, zápisy rozličné, klenoty, skvosty a jiné. Služebnictvo, z poddaných vybírané, se sem nedostalo, nevědělo tedy také, co tam jest, a proto hádalo, že v tomto tajuplném místě více bohatství se skrývá, než v skutku bylo. Víra ta v poklady trvala staletí, když se nádherné komnaty byly sesuly a páni již dávno poklady své byli jinam odnesli. A posud lid tomu věří, že tu leží poklady, které strašidla pečlivě ostříhají. Náhodou jsou Ronovská strašidla tou měrou zdvořilá, že se s nimi i smlouvati může. Jistý soused z Velké Losenice hodně si připil v Přibyslavi a veda se se svou opičkou pozdě z večera domů se ubíral. Když se přiblížil k Ronovu, zachtělo se mu po zdejších pokladech; chutě tedy vylezl až ke starým zdem, a posadiv se před jednu díru sklepovou napřed po způsobu opilců žádost svou o peníze duchům vykládal, znenáhla slova s větším důrazem pronášel a konečně duchy tak hrozně zaklínal, že se toho až zhrozili. Hodili mu do klína šest stříbrných talířů, připovídajíce, pokud by po druhé přišel, že mu krk zakroutí. Bumbal se jim poděkovav, ihned do Přibyslavě se vrátil a odtud v krčmách léhaje nevycházel, až v brzku všechny talíře propil. Vraceje se domů, vyhnul se starému hradu, nevěda, jak by to po druhé dopadlo.

Z dotčeného dvora přicházelo se branou zvoditým a dlouhým dřeveným mostem na blízkou stráň, kdež se nacházelo předhradí asi 30 metrů dlouhé a 23 metrů široké. Viděti tu posud valy a příkopy, které je na třech stranách (západně, severně a východně) zavíraly, ale ani nejmenšího zbytku staveb kamenných. Z toho lze souditi, že bylo na místě tomto opevnění ze dříví sroubené, které mělo z této strany přístup ke hradu bránit U jiných hradů toho potřeba nebylo, poněvadž konec jich obyčejné srázné boky hory chránily.

Hrad Ronov založen byl od větve pánů z Lichtemburka a jméno své má po erbovním jich znamení, totiž ostrvách, kterým se po německu ron říkalo. Míst takových jest několik v Čechách.

Roku 1409 měl Čeněk z Ronova rozepři s klášterem Žďárským, jemuž lesy ode vsi Radvance až k řece Sázavě odňal, pět hamrů lidmi svými osadil a přese všechny stížnosti opatovy pro sebe podržel. Dočkal se ještě husitské války a s bratrem svým Hynkem z Letovic a strýcem Hlaváčem z Ronova ke katolickému spolku přistoupil, kterýž Moravané r. 1421, 17. listopadu proti husitům učinili. Jak velice tím kališníky na sebe popudili a jak jejich statky spustošeny, vypravováno jest v dějinách Přibyslavě (r. 1424). Hrad Ronov při takových událostech zajisté také popleněn a vytlučen jest. Po celé 15. století se ještě na hradě našem bydliti mohlo. Páni z Ronova po nešťastném pádu Přibyslavě panství své Ronovské prodali a v jiných krajinách se usadili. Hynce Ptáček z Pirkšteina (r. 1444) držel je již k panství Polenskému, koupiv je bezpochyby. Od něho přejal Polnou, Přibyslav a Ronov Viktoryn z Kunštátu, kterýž polovici panství Ronovského druhé své choti Žofii Těšínské dáti musil, o čemž se tato paměť nachází: „Památného po nálezu panském aneb stanném právu dává se 2 zlatá nebo l kopa grošóv. Tak od kněžny Těšínské, když jest polovici Přibyslavského a Ronovského zbožie obdržala nálezem panským, nenie vzato než po 2 zlatých uherských. " Po smrti této Žofie Viktoryn zase polovice té dosáhl a pojal Alenu, jinak Markétu Palaiologovnu z rodu císařů Byzantských. Hrad Ronovský, jenž ještě r. 1515 v dobrém stavu se nacházel, brzy potom spustl a poprvé r. 1538 a potom ustavičné se pustým zámkem nazývá.

Z knihy Augusta Sedláčka: Hrady, zámky a tvrze Království českého (první vydání 1924-29), kráceno.
Dílo o 15 svazcích začalo s přispěním Jitexu Písek vydávat pražské nakladatelství ARGO.
  
Informace z historie
Ze studentské gymnazijní práce:

… jedete-li ze Žďáru nad Sázavou po hlavní silnici na Havlíčkův Brod, projíždíte i malou vesnicí Ronov, která jako první vás vítá ve východočeském kraji. Vesnička je položena na soutoku řeky Sázavy a Loseničky, v údolí mezi lesy. Avšak nejenom pěkná příroda je okrasou Ronova, ale také historie, která dala osadě pojmenování. Nedaleko rozkládá se zřícenina hradu Ronova. Najdete ji lehce. Stačí jen odbočit na silničku vedoucí k Pořežínu a turistická značka vás lesní cestou dovede až k tichým zbytkům kdysi pevného hradu Ronova.

Vznik

Za krále Václava I. (1230-1253) hrozilo Čechám nebezpečí vpádu Tatarů. Proto začal král opevňovat zemské hranice a stavět bezpečné hrady. Ochranné přípravy v čáslavském kraji se soustřeďovaly blízko českomoravských hranic u města Přibyslavi a Německého Brodu, kde se dal nejspíš očekávat nepřátelský vpád. V této době hrozícího tatarského nebezpečí bylo v Čechách založeno mnoho ochranných hradů, které měly jednak poskytovat útulek domácímu obyvatelstvu, jednak zadržet postup obávaných nepřátel. Ve zprávách pocházejících z té doby o přibyslavské krajině, se setkáváme se jménem v této době vzniklého nebo alespoň opraveného hradu Ronova.

Doba husitských válek

Tehdy byl hrad Ronov v držení pana Čeňka z Ronova, zapřísáhlého nepřítele husitství. Jan Žižka z Trocnova se svým vojskem trestal takové odpůrce kalicha a tedy ani tento pán neměl být ušetřen. Dne 7. října 1424 bylo jeho sídlo hrad Ronov dobyto. Po náhlé Žižkově smrti byla dobyta i Přibyslav spolu s hradem, který už nebyl nikdy obnoven a až do konce 16. století v něm bylo možno bydlet (rod Trčků z Lípy). Potom je však hrad opuštěn a zcela obrácen v rozvaliny.

Současnost

Z hradu Ronova jsou dnes již jen zříceniny, poutní místo mnoha turistů. Málokdo si však dovede ve své fantazii vytvořit představu původního hradu v době jeho rozkvětu. Též známý obraz Antonína Chittussiho Potok v pahorkatině zobrazuje už jenom zbytky zříceniny Ronova z let 1885-86. Proto vznikl tento článek, aby dodal vaší fantazii materiál. Ronovský hrad byl založen na ostrohu 115 metrů dlouhém, který se skláněl od severu k jihu a končil se v lukách skalnatým výběžkem. Při stavbě bylo na severu odděleno vlastní hradiště příkopem 23 metrů hlubokým a 38 metrů širokým, který se mohl naplnit vodou.Proto byl na východní i západní straně rybník, napájený přítokem Losenického potoka. Při naplněných rybnících voda hradiště ze všech stran obkličovala a přístup byl možný pouze po mostě ze severní nebo jižní strany. Na pevnině směrem k ronovskému ovčínu stávalo předhradí, dosud opevněné příkopy a náspy. Tam byly stáje, kůlny a příbytky pro čeleď a hradní služebnictvo.Po padacím mostě položeném přes příkop se přicházelo branou do velkého hradního nádvoří. Zbytky této brány, kde bylo patrně také obydlí stráže, lze i dnes při příchodu od ronovské strany vidět. Na nádvoří stávala panská budova, úzkou uličkou oddělená od západní hradební zdi. Podle viditelných stop budova byla úzká, jednopatrová a skýtala jen málo pohodlí. Na jihu se končila dvoupatrovou palácovou věží. Zbytky věže tvoří dnes hlavní zříceniny hradu. V obou patrech věže bylo jen po dvou prostornějších místnostech. Ze zachovalých zbytků je vidět střední zeď věže a jednu postranní, na které je zřejmé, že se k ní připojovala hlavní hradní budova. Z budovy se vcházelo do věže dosud znatelnými dveřmi v postranní zdi. V pažení mírného svahu se scházelo na malé nádvoří. Tady stála budova pro hradní stráž. Vedle ní byla brána, odkud se po padacím mostě přecházelo přes dosud znatelný menší příkop ke srubu na skalnaté špici ostrohu. Odtud po velmi zachovalé umělé hrázi vedla cesta k Losenickému potoku a přes můstek dál na nynější polní cestu podle panského dvora do osady Ronov.

Opsáno z knížečky o zřícenině hradu Ronova:
Autorka textu: Petra Ficbauerová, autor makety hradu Ronova: Pravoslav Růžička, pro tisk připravil Josef Čejka. Nákladem výše jmenovaných vydáno 200 výtisků v Ronově nad Sázavou r. 1992. Druhé vydání.

 

Podle záznamu ve školských kronikách existoval kdysi dávno na řece Sázavě panský dvůr. Při velké povodni strhla dvůr voda, a na nynějším místě bylo vystavěno několik nových domů. Odtud název Nové Dvory. První písemná zmínka o osadě Nové Dvory je z roku 1444, kdy v Janovicích a ve Skrýšově u Polné vystupuje jako svědek při úlevách poddaných Petr Thalafusk z Nových Dvorů. Osada patřila až do roku 1850 k Polenskému panství. Při sčítání obyvatel v roce 1819 měla obec 36 čísel popisných a 221 obyvatel. V té době měla i vlastní školu, která byla též od roboty osvobozena. První zmínka o místní škole pochází z r. 1783, ale řádná jednotřídka byla zřízena teprve v roce 1837. Byla však umístěna v nevyhovujících prostorách. A tak r. 1838, za rychtáře Bartoloměje Grodla z č.p. 4 a konšela Jakuba Rosického z č.p. 13(též dohlížitel školní), obec rozhodla postavit školu novou. Dokladem o činnosti školy i obce je Pamětní kniha založená roku 1877. V roce 1930 měla obec 41 domů s 290 obyvateli. Nyní má 84 popisných čísel a 243 obyvatel.
Po správních reformách v polovině minulého století byla obec začleněna do soudního okresu přibyslavského a patřila tam až do roku 1945. Politický okres měla v letech 1850-1855 v Německém, dnešním Havlíčkově Brodě, od roku 1855 do 1868 v Přibyslavi, 1868-1884 v Polné a od roku 1884 v Chotěboři s vyjímkou let 1940-1945, kdy patřila do Nového Města na Moravě. Od roku 1949 je součástí okresu Žďár nad Sázavou. V roce 1960 byly Nové Dvory přičleněny jako osada k Velké Losenici. V roce 1992 obec získala zpět statut obce a od této doby funguje znovu jako samostatná obec Nové Dvory.
Dříve byla obec převážně zemědělská. Později začali pan Marek, tehdy jako jediný v republice vyrábět koňské vyorávače brambor a pan Doležal mlátičky, senomety, strouháky na řepu a další potřebné stroje pro zemědělce.

Pamětihodnosti:
Kaple v obci, Boží muka, stará tvrz a mlýn, zřícenina hradu Ronova, Červený mlýn na řece Sázavě.

Současnost:
Obec má svůj vlastní vodovod, starší kanalizaci, je plně plynofikována, je vybudována celoplošná komunikační síť a veřejné osvětlení. Má dobrou polohu co se týče spojů, jak po železnici (zastávka Nížkov, asi 20 minut pěší chůze) tak po silnici (autobusovými spoji Žďár nad Sázavou – Přibyslav). V obci se nachází kaple, školní budova s knihovnou, Kulturní dům s obecním úřadem, Hasičská zbrojnice, požární nádrž, prodejna potravin, pohostinství, prodejna vojenského zboží, truhlářství, Zemědělské družstvo a opravna strojů, autobusová zastávka, telefonní budka, jeden soukromý zemědělec. Žijí zde fotografka, pedikérka, drobní truhláři, stavební projektat, holička, opraváři aut, zámečníci, elektrikáři a mnoho dalších. Při cestě k vlakové zastávce se nachází bývalý mlýn zvaný „Červený mlýn“v údolí řeky Sázavy. Dále se zde nachází pěkné koupaliště s altánem a další rybníky, zděná Boží muka na kopci Merk (567 m n.m.), překrásný výhled na cyklotrase z kopce za obcí odkud je krásný výhled na několik vrchů v okolí a především na hrad Lipnice nad Sázavou, a dále zajímavá stará tvrz a mlýn na říčce Loseničce, která teče ze severní strany obce. Na západní straně od obce při toku řeky Loseničky se nachází zřícenina hradu Ronov, na jižní straně katastru obce poměrně vysoká skála z niž je krásný rozhled na údolí řeky Sázavy a několik rekreačních chat. Přes katastr vede stará železniční trať jejíž část ze Sázavy do Přibyslavi je v provozu. V letních měsících jsou na této trati pořádány vyhlídkové jízdy údolím řeky Sázavy spojené s prohlídkou celostátního hasičského muzea v Přibyslavi a staré železniční techniky v Sázavě. Přes obec vede státní cyklostezka č. 19 o celkové délce 240 km. Obec má vyznačenou svou kratší cyklostezku , která vede kolem staré tvrze a někdejšího mlýna v malebném údolí říčky Loseničky, má i malý vycházkový okruh z horní části obce kolem starých líp s křížem, nově zbudovaného Horního rybníka, koupaliště s alktánem zpět do obce. Jako další vycházkový okruh lze použít i výše zmíněnou cyklostezku. V katastru obce jsou i rozsáhlé lesy, kde si přijdou na své i houbaři. V malebném údolí řeky Sázavy jsou v letních měsících na různých místech dětské tábory.

Osobnosti:
Z obce pochází několik význačných osobností:
- František Rosický z č.p. 13 – ředitel gymnázia v Roudnici a později zemský školský inspektor v Praze
- dr. B. Augustin z č.p. 35 – profesor theologie v Praze
- Josef Rosický z č.p. 13 – profesor učitelského ústavu v Jičíně
- Tomáš Halík z č.p. 1 – ředitel gymnázia ve Dvoře Královém
- Vojtěch Rosický z č.p. 13 – profesor gymnázia v Novém Bydžově
- František Augustin z č.p. 35 – farář a děkan v Olbramovicích

Z historie kaple:

Dne 26.7.1998 jest dáno na paměť všem !

Naše kaple, podle starších záznamů ve školních kronikách, byla postavena v roce 1901 panem stavitelem Pecháčkem z Přibyslavi. Krov ze dřeva podle zdejších možností (vše poměrně slabé a mnohde i s kůrou) je značně provrtán červotočem. Krytina zřejmě již na tehdejší dobu moderní je z pozinkovaného plechu, dnes už na několika místech opravována. Zastupitelstvo obce na návrh starosty p. Josefa Sobotky č.p. 71 a po dohodě s dalšími občany rozhodlo celý vrch i s krytinou vyměnit.
Celý krov se zadal udělat u firmy TESKO pan Lubomír Mach z Velké Losenice. Celý krov svázali a dali dohromady p. L. Mach a tesař Václav Němec z V. Losenice. Vrch byl dán dohromady přímo na pile a převezen již jako celek na voze za traktorem z V. Losenice do Nových Dvorů a stažen na asfaltovou cestu u kapličky. Při podrobné prohlídce starého krovu bylo zjištěno, že vrch včetně krytiny by šel sundat celý a zase nový vrch vcelku osadit. Byl na to objednán větší jeřáb ze stavebního podniku ze Žďáru nad Sázavou, který obsluhoval pan Josef Vlček ze sousední Bukové.
V úterý dne 21. července 1998 v půl sedmé ráno se vše uskutečnilo. Než se mnozí vyspali byl vrch vyměněn. Vše šlo bez problémů, celá výměna trvala asi 1 hodinu. Ještě týž den a den předtím již na vrchu pracovali pokrývači firmy pana Rubera z Nového Veselí, kteří celý vrch pokryli měděným plechem. Na kapli je osazen pozlacený křížek. Lešení kolem celé kaple postavila firma pana Součka z Velké Losenice, která provedla i stavební opravy kaple. V roce 1996 byl pořízen na zdejší kapli obcí za přispění občanů a firmy pana Součka z V. Losenice nový zvon od zvonařky paní Marie Tomáškové-Dytrichové z Brodku u Přerova. Zavěšen byl panem Rostislavem Bouchalem taktéž z Brodku. Před výměnou krovu byl zvon starostou demontován a za pomoci pana Mokrého Miloslava z č.p. 14 a pana Augustina Jaromíra z č.p. 46 spuštěn dolu a uložen u starosty v č.p. 71. Po dokončení klempířských prací v týdnu od 27.7. do neděle 2.8. 1998 bude starostou namontován zase zpět do věžičky nad kaplí. Vše je směrováno tak, aby v třetí neděli srpnovou mohla být zde v kapli sloužena Mše svatá jako každý rok na poděkování za úrodu a za prokázaná dobrodiní.
O zdejší kapli se dlouhá léta starala paní Doležalová Božena z č.p. 50 a pan Augustin Jaromír z č.p. 46, který také v každé poledne již dlouhou řadu let zvoní. Před ním zvonil pan Fišar František z č.p. 24 a ještě dříve dlouhá léta Fišarovi z č.p. 15. Dnes se o kapli stará paní Sobotková z č.p. 52 a panem Augustinem.
Nyní pár zajímavostí z dnešní doby. Obec patří kolaturou do farnosti Přibyslavské, kam také pohřbívá své zesnulé na tamějším hřbitově. Máme od letošního jara nového, mladého velice schopného příjemného pana pátera, který se jmenuje Vladimír Novák. Starý pan páter Jan Cimburek (78 let) zůstává stále s páterem Novákem na faře a ve službách mu ještě pomáhá, pokud mu to zdravotní stav dovolí.

Nahoru