15.2.2010 A pak že jsme blázni!!!

Dálková doprava vody na Sněžku.

    Počátkem srpna 1956 stál před 270 hasiči z 22 sborů nelehký úkol. Dopravit vodu hadicemi B od stroje ke stroji z Pece přes Růžo v ou horu až na vrchol Sněžky. K dispozici měli jednu automobilovou stříkačku (AS 16), dvě dvoukolové stříkačk y (DS 16) a 20 přenosných stříkaček (PS 8). První úsek trasy od vodního zdroje k první přečerpávací ná drži na vrcholu Růžové hory byl osazen sedmi čerpadly PS 8 a jednou DS 16, která byla umístěna u vodního zdroje, kterým byl horský potok. Protože tento vodní zdroj byl málo vydatný, byl posílen z jiného potoka vz dálené ho 400 metrů s převýšením 40 metrů. Celý první úsek měřil 1000 metrů s převýšením 395 metrů. Z větší části bylo vedení z izolovaných hadic položeno v sobotu 4.srpna navečer. Na růžové hoře byla z terénní prohlubně zřízena přečerpávací nádrž. Od ní čerpadlem DS 16 začínal druhý úsek o délce 2016 metrů s převýšením 251 metrů.Na vedení byly použity konopné hadice a k posílení tlaku dalších deset čerpadel PS 8. Ve vzdálenosti 1300 metrů byla z dřevěné kádě zřízena druhá přečerpávací nádrž. V neděli 5.srpna byl po důkladné kontrole řádného zajištění strojů a podvázání hadic dán pokyn k zavodnění první trasy. V 10.08 byla nasáta voda do prvního stroje a v 10.19 voda z vedení začala plnit přečerpávací nádrž na Růžové hoře. Při tlaku osm atmosfér a průtoku 600l/min. trvala dodávka 1 hodinu a 37 minut.Mezi tím byl v 10.50 dokončen druhý úsek,který začal být zavodňován v 11 hodin. Po zdržení,které způsobila výměna prasklé hadice, vytryskla voda v 11.45 třemi slabými proudy na vrcholu Sněžky.Voda byla v jednotlivých proudech přibarvena do barev české trikolóry. Později byl tlak u přečerpávací nádrže zvýšen na 10 a později ještě na 12 atmosfér.Na vrchol bylo v jednu chvíli dopravováno asi 400l/min. Čistý čas dopravy vody z Pece na Sněžku trval asi 45 minut a vlastní doprava vody proběhla bez problémů. Cvičení dokázalo, že hasiči dokáží dostat vodu kamkoliv.Na druhou strano je nutné zdůraznit, že se jednalo pouze o propagační cvičení, při kterém měli jednotky na přípravu a provedení hodně času. Při skutečném zásahu, při časové tísni, by takováto akce nešla z časových i materiálních důvodů uskutečnit. I tak si nejlepší „sportovní“ družstva zaslouží obdiv. Bezpochyby se svým výkonem nesmazatelně zapsala do historie českého hasičského hnutí.
 
 
Tento článek byl čerpán z Hasičských novin č.3
 
 
 
Nahoru